Vítejte.

No jo, vlastně ani nevím, jak začít.

Je to už přes rok, co jsem si sbalila svůj život do pár krabic ve svém 1+1, zařídila odvoz nábytku a o jedné sychravé neděli to všechno začala vybalovat o 796km dál na západ, protože už jsme si nedokázali představit pokračovat ve vztahu na dálku dýl, než ten rok, co jsme už měli za sebou.

To jsme si tenkrát mysleli, že to určitě nebude tak hrozný a nějak to prostě zvládneme, že holandština přece nebude zas tak těžká, když mám vystudovanou němčinu a angličtinu a prvních pár měsíců strávili v opilosti jen ze své přítomnosti a toho, že už jsme nemuseli přežít 2 týdny, abychom se o víkendu sešli na půli cesty a strávili 48 hodin zamknutí v naší bublině, odřízlí od reality a okolního světa, šťastní.

A jo, nějak to zvládáme, ale je toho tolik, že to člověk v cizí zemi asi nemá jak zpracovat a musí to ven, na tohle vás totiž nikdo nepřipraví a že ten život někdy fakt je hořkosladkej.

Pokud vás zajímá víc, sledujte instagram smutnaavesela.

Mohlo by Tě zajímat:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *