Tenhle měsíc oslavuji v Holandsku 5leté jubileum. Zažila jsem tu 5 tulipánových sezon, spatřila stovky větrných mlýnů (a dodneška se mi oči rozzáří nadšením, když nějaký vidím), procestovala půlku země, našla si svá oblíbená místa a dost často se rozčilovala nad povahou Holanďanů.
Cítím, že po 5 letech života v Holandsku už je čas na nějaké to bilancování. A tak se ohlížím na posledních pět let a v rámci několik okruhů zhodnotím můj život v Holandsku.
Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem
První a velmi důležitou součástí života v zahraničí je samozřejmě jazyk. Zpočátku pro mě holandština byla všudypřítomným problémem, který jsem nedokázala překonat. Nebo to jsem si aspoň myslela. Učení jazyka chce čas. A odhodlání. A kousek sebezapření. Ale jde to.
Holandštinu po 5 letech ovládám bez obtíží. Složila jsem státní zkoušky na úrovni B2 a znalost jazyka piluji téměř denně, ať už v práci, v autě posloucháním rádia nebo doma sledováním holandských televizních kvízů.
Nemluvím bezchybně a nemluvím tak, jak mi zobák narost. Spíš tak, jak narostl mým nejbližším, od kterých jsem holandské výrazivo velmi rychle odposlouchala. Holandština mě zároveň baví i rozčiluje. No jo, ten love-hate relationship já mám s celým Holandskem, ale k tomu se snad ještě vrátím.
Stručně a jasně – holandštinu používám denně, dorozumím se a domluvím se bez problémů. V tomhle ohledu mi život v zahraničí něco dal – znalost jazyka. I když zadarmo to rozhodně nebylo, jak se můžete dočíst v mých článcích o studiu holandštiny.
Dělat kariéru v zahraničí
Od holandštiny můžeme plynule přejít k práci. Za svou 5letou kariéru jsem v Holandsku vyzkoušela 7 prací. Byla jsem plánovačka v logistice (ve dvou firmách), plánovačka ve skladu, hosteska v Keukenhofu, servírka v Tulip Barn, agent call centra (v průběhu pandemie a jeden z největších low points v mém životě), až jsem překopala svůj život od podlahy a splnila si jeden ze svých dávných snů a začala pracovat jako květinářka 50 metrů od našeho bytu. Na půl úvazku samozřejmě. Tím druhým si totiž plním další sen a to je právě tvoření, psaní, cestování, tenhle blog a tvoření dovolených do Nizozemska na míru.
Práce byla jedno z hlavních témat, které mi v noci nedaly spát a kvůli kterým jsem se dost natrápila. První 3 roky jsem zaslepeně dělala nešťastná pracovní rozhodnutí a snažila se jít po cestě, která mi vůbec neseděla. A já jsem trpěla. Nakonec jsem dala poslední výpověď a rozhodla se, že prachy nejsou všechno a dala si čas na přemýšlení, vymýšlení, plánování a u toho pracovala na brigádách v holandských turistických centrech. Až v tu chvíli jsem se sebou a svým životem začala být opravdu spokojená.
Do nějaké pracovní pohody jsem došla až loni – po 4 letech života v Holandsku. Musím říct, že tahle cesta byla velmi bolavá. Tady mi život v zahraničí hodně vzal – štěstí v srdci , klid v duši, trpělivost, odvahu, úsměv ze rtů i všeobecnou pohodu. Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!
A dneska je zas o kus líp. Zpětně se na tuhle kapitolu dívám jako na velkou lekci, která mi ukázala, co v životě nechci. A taky to, že si mám jít za tím, co chci, i když to ostatním nemusí připadat jako dream job a hlavně, že nic není nemožné.
Nestýská se ti?
Jedním z nejdůležitějších faktorů při stěhování do zahraničí je odloučení. Já jsem si to zpočátku dost dobře neuvědomovala, do Holandska jsem se stěhovala po ročním vztahu na dálku a záleželo mi jen na tom, že budeme s Ronaldem konečně spolu.
Českou rodinu jsem stěhováním opustila, holandskou jsem stěhováním získala. S rodiči a ségrou trávíme společný čas párkrát do roka, tak kvalitně, jak to jen jde. Zato s holandskou rodinou se vídáme pravidelně. S Ronaldovými rodiči pravidelně večeříme, se ségrama jezdíme na výlety, pijeme kafe, hrajeme po večerech deskovky a vedeme sáhodlouhé rozhovory. Pokud máte rodiny ve dvou zemích, nikdy to nebude jednoduché nakombinovat ke spokojenosti všech.
A co kamarádi?
90% mých přátel je v Čechách (nebo jinde po světě) a chybí mi moc. Do dneška mám velmi silné vztahy se svými kamarády ze studijních let a tohle pouto funguje i na dálku.
Bohužel pro mě bylo těžké hledat si nové přátele, když jsem jich měla v Čechách dostatek. První rok jsem se tomu vyhýbala, druhý rok přišla pandemie, která trvala další dva roky a kompletně změnila koncept potkávání se a mou situaci neúměrně ztížila. A postupně jsem to tak nějak začala vzdávat.
Díky instagramu jsem si ale našla skupinku lidí, většinou holek, se kterýma si pravidelně sdílíme slasti a strasti života v Holandsku a k tomu jsem byla požehnána jednou soulmate vdanou za dalšího holandskýho řízka, takže společně trávíme čas cestováním a dvojitými rande, kde si společně česky stěžujem na život s Holanďanama, zatímco si naši muži můžou v klidu nad sklenkou piva brblat o životě s praštěnýma Češkama. MI-LU-JU!
Prachy nejsou všechno
Peníze byly, jsou a budou. A pokud zrovna momentálně nejsou, tak se vydělají. Já jsem kvůli své budoucnosti, klidně tomu říkejme “kariéře,” vystudovala vejšku a trpěla na pracovních pozicích, které mě absolutně nenaplňovaly. Brala jsem za to ale pohádkový peníze. Ze kterých si teda třetinu každý měsíc na daních přivlastnila holandská vláda, ale i tak mi zbýval kousek, se kterým se daly podnikat slušný věci a pravidelný spontánní nákupy, kterými se zajídaly negativní emoce.
Časem mi došlo, že žádný peníze na světě nevykoupí ta negativa, která špatná práce v toxickým prostředí obnáší a skončila jsem bez práce, bez peněz a nezaměstnaná. Než jsem se zase dala do kupy a začala pracovat na brigádách a později jako květinářka – za minimální mzdu. A víte co? Sice nejsem žádný boháč, ale nejšťastnější za celých těch 5 let. Prachy nejsou všechno.
Posledních 5 let života v Holandsku mě formovalo a dalo mi strašně moc. Život v zahraničí se nedá omezit na těchto 5 okruhů. Naučila jsem se spoustu nových věcí, zjistila jsem spoustu nových poznatků o cizí kultuře, nahlídla pod pokličku, prožila tu desítky státních svátků s holandskými tradicemi, rodinné sešlosti, narozeninové oslavy, koncerty i městské slavnosti. Při každé události, jsem se o sobě i Holanďanech dozvěděla o trochu víc. Zároveň mi to dalo možnost procestovat cizí zemi tak, abych ji byla schopna téměř přijmout za vlastní. Nebudu tvrdit, že život v zahraničí je jednoduchej, to bych sprostě lhala. Ale rozhodně za to stojí.
Jmenuji se Veronika, jsem online průvodce Nizozemskem a zároveň autorkou ebooku Velký průvodce stěhováním do Nizozemska. Od roku 2018 žiju v Nizozemsku. Díky mým zkušenostem pomáhám dalším dobrodruhům, kteří se rozhodli začít svůj nový život právě tady, aby byl jejich nový začátek tak hladký, jak jen to jde. Kromě toho se věnuji cestování po Nizozemsku a své tipy i zážitky sdílím nejen zde, ale i na mých sociálních sítích.
Můj příběh si přečtěte zde.
