Tenhle měsíc oslavuji v Holandsku 5leté jubileum. Zažila jsem tu 5 tulipánových sezon, spatřila stovky větrných mlýnů (a dodneška se mi oči rozzáří nadšením, když nějaký vidím), procestovala půlku země, našla si svá oblíbená místa a dost často se rozčilovala nad povahou Holanďanů.
Cítím, že po 5 letech života v Holandsku už je čas na nějaké to bilancování. A tak se ohlížím na posledních pět let a v rámci několik okruhů zhodnotím můj život v Holandsku.
Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem
První a velmi důležitou součástí života v zahraničí je samozřejmě jazyk. Zpočátku pro mě holandština byla všudypřítomným problémem, který jsem nedokázala překonat. Nebo to jsem si aspoň myslela. Učení jazyka chce čas. A odhodlání. A kousek sebezapření. Ale jde to.
Holandštinu po 5 letech ovládám bez obtíží. Složila jsem státní zkoušky na úrovni B2 a znalost jazyka piluji téměř denně, ať už v práci, v autě posloucháním rádia nebo doma sledováním holandských televizních kvízů.
Nemluvím bezchybně a nemluvím tak, jak mi zobák narost. Spíš tak, jak narostl mým nejbližším, od kterých jsem holandské výrazivo velmi rychle odposlouchala. Holandština mě zároveň baví i rozčiluje. No jo, ten love-hate relationship já mám s celým Holandskem, ale k tomu se snad ještě vrátím.
Stručně a jasně – holandštinu používám denně, dorozumím se a domluvím se bez problémů. V tomhle ohledu mi život v zahraničí něco dal – znalost jazyka. I když zadarmo to rozhodně nebylo, jak se můžete dočíst v mých článcích o studiu holandštiny.
Dělat kariéru v zahraničí
Od holandštiny můžeme plynule přejít k práci. Za svou 5letou kariéru jsem v Holandsku vyzkoušela 7 prací. Byla jsem plánovačka v logistice (ve dvou firmách), plánovačka ve skladu, hosteska v Keukenhofu, servírka v Tulip Barn, agent call centra (v průběhu pandemie a jeden z největších low points v mém životě), až jsem překopala svůj život od podlahy a splnila si jeden ze svých dávných snů a začala pracovat jako květinářka 50 metrů od našeho bytu. Na půl úvazku samozřejmě. Tím druhým si totiž plním další sen a to je právě tvoření, psaní, cestování, tenhle blog a tvoření dovolených do Nizozemska na míru.
Práce byla jedno z hlavních témat, které mi v noci nedaly spát a kvůli kterým jsem se dost natrápila. První 3 roky jsem zaslepeně dělala nešťastná pracovní rozhodnutí a snažila se jít po cestě, která mi vůbec neseděla. A já jsem trpěla. Nakonec jsem dala poslední výpověď a rozhodla se, že prachy nejsou všechno a dala si čas na přemýšlení, vymýšlení, plánování a u toho pracovala na brigádách v holandských turistických centrech. Až v tu chvíli jsem se sebou a svým životem začala být opravdu spokojená.
Do nějaké pracovní pohody jsem došla až loni – po 4 letech života v Holandsku. Musím říct, že tahle cesta byla velmi bolavá. Tady mi život v zahraničí hodně vzal – štěstí v srdci , klid v duši, trpělivost, odvahu, úsměv ze rtů i všeobecnou pohodu. Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!
A dneska je zas o kus líp. Zpětně se na tuhle kapitolu dívám jako na velkou lekci, která mi ukázala, co v životě nechci. A taky to, že si mám jít za tím, co chci, i když to ostatním nemusí připadat jako dream job a hlavně, že nic není nemožné.
Nestýská se ti?
Jedním z nejdůležitějších faktorů při stěhování do zahraničí je odloučení. Já jsem si to zpočátku dost dobře neuvědomovala, do Holandska jsem se stěhovala po ročním vztahu na dálku a záleželo mi jen na tom, že budeme s Ronaldem konečně spolu.
Českou rodinu jsem stěhováním opustila, holandskou jsem stěhováním získala. S rodiči a ségrou trávíme společný čas párkrát do roka, tak kvalitně, jak to jen jde. Zato s holandskou rodinou se vídáme pravidelně. S Ronaldovými rodiči pravidelně večeříme, se ségrama jezdíme na výlety, pijeme kafe, hrajeme po večerech deskovky a vedeme sáhodlouhé rozhovory. Pokud máte rodiny ve dvou zemích, nikdy to nebude jednoduché nakombinovat ke spokojenosti všech.
A co kamarádi?
90% mých přátel je v Čechách (nebo jinde po světě) a chybí mi moc. Do dneška mám velmi silné vztahy se svými kamarády ze studijních let a tohle pouto funguje i na dálku.
Bohužel pro mě bylo těžké hledat si nové přátele, když jsem jich měla v Čechách dostatek. První rok jsem se tomu vyhýbala, druhý rok přišla pandemie, která trvala další dva roky a kompletně změnila koncept potkávání se a mou situaci neúměrně ztížila. A postupně jsem to tak nějak začala vzdávat.
Díky instagramu jsem si ale našla skupinku lidí, většinou holek, se kterýma si pravidelně sdílíme slasti a strasti života v Holandsku a k tomu jsem byla požehnána jednou soulmate vdanou za dalšího holandskýho řízka, takže společně trávíme čas cestováním a dvojitými rande, kde si společně česky stěžujem na život s Holanďanama, zatímco si naši muži můžou v klidu nad sklenkou piva brblat o životě s praštěnýma Češkama. MI-LU-JU!
Prachy nejsou všechno
Peníze byly, jsou a budou. A pokud zrovna momentálně nejsou, tak se vydělají. Já jsem kvůli své budoucnosti, klidně tomu říkejme “kariéře,” vystudovala vejšku a trpěla na pracovních pozicích, které mě absolutně nenaplňovaly. Brala jsem za to ale pohádkový peníze. Ze kterých si teda třetinu každý měsíc na daních přivlastnila holandská vláda, ale i tak mi zbýval kousek, se kterým se daly podnikat slušný věci a pravidelný spontánní nákupy, kterými se zajídaly negativní emoce.
Časem mi došlo, že žádný peníze na světě nevykoupí ta negativa, která špatná práce v toxickým prostředí obnáší a skončila jsem bez práce, bez peněz a nezaměstnaná. Než jsem se zase dala do kupy a začala pracovat na brigádách a později jako květinářka – za minimální mzdu. A víte co? Sice nejsem žádný boháč, ale nejšťastnější za celých těch 5 let. Prachy nejsou všechno.
Posledních 5 let života v Holandsku mě formovalo a dalo mi strašně moc. Život v zahraničí se nedá omezit na těchto 5 okruhů. Naučila jsem se spoustu nových věcí, zjistila jsem spoustu nových poznatků o cizí kultuře, nahlídla pod pokličku, prožila tu desítky státních svátků s holandskými tradicemi, rodinné sešlosti, narozeninové oslavy, koncerty i městské slavnosti. Při každé události, jsem se o sobě i Holanďanech dozvěděla o trochu víc. Zároveň mi to dalo možnost procestovat cizí zemi tak, abych ji byla schopna téměř přijmout za vlastní. Nebudu tvrdit, že život v zahraničí je jednoduchej, to bych sprostě lhala. Ale rozhodně za to stojí.
Jmenuji se Veronika a jsem online průvodce Nizozemskem. Od roku 2018 žiju v Nizozemsku. Pomáhám českým cestovatelům objevovat zákoutí, o kterých ví jen místní. Tvořím itineráře na míru a píšu e-průvodce. Dám vám tipy, které využijete v průběhu tulipánové sezony, pomůžu vám prozkoumat celý Amsterdam i menší města s neobvyklou atmosférou. Jsem vaším online parťákem na cestách Nizozemskem. S mou pomocí se na cestách neztratíte, cestování si bezproblémově užijete a budete na něj ještě dlouho vzpomínat.
Nabídku e-průvodců najdete zde.
Můj příběh si přečtěte zde.
