Za poslední dva roky jsme si s naším golfíkem na českých značkách neskutečně užili. A ne vždy to bylo zrovna v tom dobrém slova smyslu. Díky naší hlouposti jsme ho párkrát nechali přes noc svítit a vybili tak baterku (jo, já jsem si taky myslela, že si na to člověk dá po prvním průšvihu pozor), párkrát nás měl plný zuby on a tak začal svítit sám od sebe a vybil si tak baterku. U normálního auta je to ještě dobrý a otevřeš ho klíčem, jenže tenhle náš speciál na klíč nereagoval.
Když se nám to stalo poprvé, volali jsme servis, ti nám kapotu otevřeli a baterku nabili. To, že jsme ani po tom nemohli auto otevřít už nikoho nezajímalo. Holandský servisák pokrčil rameny a zmizel. Pak proběhla válečná porada, výměna baterií v klíči a končilo to rozbitým okýnkem, když nám došli nápady i nervy. Výměna okýnka, konfigurace klíče, nastartovat a jedem. Hotovo.
Podruhé se nám to stalo, když jsme byli na návštěvě v Čechách. Naštěstí se mi předtím nevědomky podařilo nedovřít kufr, takže se do zamčeného auta dalo alespoň dostat. Tady to začíná být trošku ostřejší, protože hlavní zařizovatel všeho je v dané zemi samozřejmě ten, kdo umí jazyk. Takže i když proti mé vůli, tenhle problém je můj problém. Fajn, běžím nasraně do nejbližšího servisu, zeptat se co a jak, prosit a škemrat o pomoc. Hraju blbou blondýnu a vůbec to nefunguje. Pán mi podává startovací kabely a vysvětluje, co a kam a plus a mínus. Tady máte paninko. Paráda, tak to vám teda děkuju. Nasraně běžím zpátky, podávám kabely Ronaldovi, teď už je to tvůj problém. Nastartováno. Jedem.
No a pak se to samozřejm stalo ještě jednou, to už jsme měli naštěstí nové auto a golfík to vzdal a rozsvítil na noc brzdový světla. Uf, aspoň to není můj problém. Co budeme dělat? Proběhla krátká válečná porada, protože nápady ani nervy na to neměl už ani jeden z nás a okýnko se nám rozbíjet nechtělo, platit nové a výměnu už vůbec ne.
Chvilku jsme se problém snažili ignorovat, ale tady se to prostě nevyplatí, protože krom pojistky se za auto platí také daň. Téměř ve výši hodnoty auta. Takže nepřicházelo v úvahu problém ignorovat navždy. Já měla v zásobě pár krajních nápadů jako například odtlačit auto na nejbližší separaci. A zároveň jsem spustila průzkum na youtube, jak se dostat do zamčeného auta. Hele, tenhle týpek to zvládl za 3 minuty s jediným zahnutým drátem. Fajn, hledám drát nebo cokoliv, co by se mu podobalo. Ronald mě přemlouvá, ať nikam nechodím, je večer, do zítřka to přece počká, jenže já, nabitá informacemi z videa se nedám a vcházím na parkoviště. Takže, zvednout kličku, zasunout drát, zvednou háček, trošku s tím zahýbat, táááák.
Nic.
Vůbec nic.
Nevadí, žádnej učenej z nebe nespad, zkouším to dál a dál. Drát mi klouže a prsty mi pomalu omrzávají. Začíná mi docházet, že kluk z videa určitě kecal a já, trvdohlavá, přece nepůjdu domů s tím, že se mi to nepodařilo. Co teď? Přemýšlím ohnutá u auta, když rvu drát tam a zpáky a prosím vesmír, aby mi to posraný auto pomohl otevřít. Vesmír se ozývá v podobě kolemjdoucí, co na mě z dálky anglicky! huláká, jestli mi s něčím může pomoct. Super, myslí si, že to auto chci vykrást, to bude zase ostuda. Já to vzdávám a říkám jí, že může, pokud ví, jak se dostat do auta drátem. Paní přistupuje blíž, říká, že to sice neví, ale mám prý použít klíč. No, tak na tebe já jsem čekala celou dobu, to mě asi nenapadlo, zkusit tam strčit ten posranej klíč, že jo. Slušně jí děkuji a vysvětluji, že klíč tam prostě nepasuje, že už se to stalo a ukazujíc na drát vysvětluji, že je to moje jediná naděje. Paní chápavě pokyvuje hlavou a vytahuje svůj mobil. Paráda, tak teď už určitě jde volat ty poldy, honí se mi hlavou, zatímco ona k mému překvapení zapíná baterku a začíná mi svítit. Takhle tam spolu stojíme pár minut, kdy já se stále snažím přesvědčit drát, aby mi zázrakem odemkl auto, zatímco sousedka trpělivě svítí. Po chvíli to vzdáváme, společnost jsem u toho zrovna nepotřebovala, své pomocnici poděkuji, ona mi popřeje hodně štěstí a rozcházíme se domů. Miluju Holandsko.
P.S. To auto jsem drátem neotevřela, rozbíjeli jsme okno podruhé.
Díky za přečtení. Líbil se ti článek? Sleduj smutnaavesela na instagramu , ať ti neuniknou žádné nové články.
Jmenuji se Veronika, jsem online průvodce Nizozemskem a zároveň autorkou ebooku Velký průvodce stěhováním do Nizozemska. Od roku 2018 žiju v Nizozemsku. Díky mým zkušenostem pomáhám dalším dobrodruhům, kteří se rozhodli začít svůj nový život právě tady, aby byl jejich nový začátek tak hladký, jak jen to jde. Kromě toho se věnuji cestování po Nizozemsku a své tipy i zážitky sdílím nejen zde, ale i na mých sociálních sítích.
Můj příběh si přečtěte zde.
