Jací vlastně Holanďané jsou? Co mě tady překvapilo jako první, bylo, jak se na sebe lidé nezištně usmívají. Když vyjdete na procházku, spousta kolemjdoucích vás bude s úsměvem zdravit, přestože vás nikdy předtím neviděli. Když potkáte souseda ve výtahu, nebude se ze všech sil snažit předstírat, že je neviditelný, ale bude se s vámi snažit navázat konverzaci . Samozřejmě to neplatí pro všechny případy, ale obecně jsou tady lidé velmi otevření, milí a povídaví, což pro mě byl jeden z velkých kulturních šoků. Prodavačky vás tady zdraví a s úsměvem popřejí hezký den místo zběsilého přejíždění vašeho nákupu přes pípák a protivného tónu.

Ze začátku se tu neustále cítíte jako blbec, protože jediný na co se zmůžete je úsměv a mávat, ale ještě navíc máte furt pocit, že ta fuchtle vám prostě normálně balí kluka před vašima očima. Ale jakmile si na to zvyknete, začnete taky rozdávat úsměvy na všechny strany a i ten šedý den (kterých tu je požehnaně!) je pak o něco veselejší.

Mohlo by Tě zajímat:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

[instagram-feed]