Dotýkají se mě řeči o totalitě, připodobňování opatření proti šíření koronaviru k fašismu. Šití židovských hvězd či odznaků a jejich hrdé připínání na hruď. Zmiňování holocaustu v souvislosti s opatřeními. Vnímám to jako vrchol arogance a mám potřebu se ozvat, nenechat to být.
Nebezpečí totiž nevnímám v tom, že by mi někdo bral svobodu. (Vnímala bych tedy, kdyby se to opravdu dělo). Ale vnímám ji v tom, jak „duchovní rádci“ ovlivňují společnost dezinformacemi, hoaxy a stimulují ji k hněvu a pocitu bezpráví.
Přijde mi to už jako kolovrátek, poslední dva roky se tu motáme v kruhu a zdá se, že i dnes je to pro spoustu lidí nepochopitelné. Tak tedy ještě jednou. A v tuto chvíli dezinformace stranou. Žádné čipy ze Škodovky do mozku, žádná neplodnost, žádné rakovinotvorné buňky, žádná úmrtí způsobená očkováním, žádné ‚kovid si vymyslely vlády, aby nás dostaly pod kontrolu‘.
Je tu nemoc, shodneme se? Ta nemoc zasahuje každého jinak a dodnes v podstatě úplně nevíme koho, jak. Shodneme se? Dá se na ni reagovat buď lékem nebo očkováním. Očkování existuje, lék zatím ne, shodneme se?
Až sem bychom se mohli shodnout, pokud jsme vyřadili všechny výmysly a lži, co se o nemoci veřejně vyskytly.
Teď přichází kámen úrazu. Očkování je dobrovolné, ale pro neočkované to znamená omezení. To není totalita, to je zoufalá bezmoc lidí, co se snaží zabránit tomu, aby zbytečně umírali další desetitisíce. Zoufalá snaha zabránit přehlcení nemocnic. Zabránit tomu, aby doktoři a sestry padali na hubu vyčerpáním, bezmocí i hrůzou. Aby nevyhořeli. A aby zbyla kapacita i pro ostatní pacienty.
Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Mám dvě možnosti. Buď se naočkuji, nebo ne. Pokud ne, měla bych respektovat nařízení. Tak to totiž ve vyspělém světě bývá. Nepřijdeš přece do krámu, nevezmeš si tam rohlík, za který nezaplatíš a řekneš „peníze si vymysleli lidi, já na ně nevěřím, nic vám platit nebudu, tohle je totalita a fašismus,“ nebo jo? Prostě půjdeš a za ten rohlík buď zaplatíš, anebo si ho nekoupíš.
Očkování by mělo být a zůstat dobrovolné. Ovšem jen z toho důvodu, že je nové a případné dlouhodobé vedlejší účinky ještě nemůžou být prokázány. Na druhou stranu, nikdo neví, co s plícemi dlouhodobě způsobí covid, nebo jo? Tenhle risk ať už si každý spočítá sám. Do té doby, než tady bude lék ale máme všichni zodpovědnost za všechny. Nejen za sebe, nejen za své zdraví. To máš ve chvíli, kdy nemůžeš virus prsknout na někoho, kdo pak může umřít proto, žes to prskl už na tolik lidí, že není, kdo by se o toho člověka postaral.
A tahle pravděpodobnost se snižuje očkováním. Není to tak, že by tam nebyla. Lhát si do kapsy nemusíme. Je tam, i očkovaní virus přenáší, a i očkovaní můžou skončit v nemocnici. Ta pravděpodobnost je ale mnohem menší. A to je PRO MĚ důvod se nechat očkovat. A pokud ne očkovat, aspoň by to byl důvod, proč držet hubu.
Protože ano, je to tvoje tělo, ale nežiješ ve vakuu, žiješ ve společnosti a tvou zodpovědností je udělat vše proto, abys neomezoval a neohrožoval její další členy. A proto, dokud tady nebude lék, nebudou mít neočkovaní stejné možnosti jako očkovaní, nebo ti, co nemoc nedávno prodělali. A proto to není ani totalita, ani fašismus, ani holocaust, ani šikana. Je to řešení zoufalé situace.
Ne konečné řešení, já už vidím, jak vám to zase naskakuje, ale noták!
Jmenuji se Veronika, jsem online průvodce Nizozemskem a zároveň autorkou ebooku Velký průvodce stěhováním do Nizozemska. Od roku 2018 žiju v Nizozemsku. Díky mým zkušenostem pomáhám dalším dobrodruhům, kteří se rozhodli začít svůj nový život právě tady, aby byl jejich nový začátek tak hladký, jak jen to jde. Kromě toho se věnuji cestování po Nizozemsku a své tipy i zážitky sdílím nejen zde, ale i na mých sociálních sítích.
Můj příběh si přečtěte zde.
